Vinou nepříjemného zranění byl prakticky rok mimo hru. Nabíral fyzickou kondici doma na Slovensku – v Bratislavě. Ano, řeč je o Marku Plichtovi, který se vrací na fotbalové trávníky. V sobotu dopoledne se pětadvacetiletý útočník poprvé objevil v sestavě budějovického týmu v zápase třetiligové rezervy.

Jaký byl návrat na fotbalový pažit?
Tak v prvé řadě jsem hlavně šťastný, že jsem zdravý a mohu konečně trénovat. Koleno naštěstí drží, jak má. A nakonec jsem rád, že jsem mohl přičuchnout k soutěžnímu utkání. Sice to bylo na patnáct minut, ale bylo to super. Je to pro mě výzva k další práci, abych se dostal na hřiště častěji.

Vy jste se také mohl v zápase s Vlašimí prosadit svou střelou z dálky…
Bylo by to pěkné. Zkusil jsem vystřelit a bohužel to tam nepadlo. Ale nevadí. Jak říkám, jsem rád, že jsem mohl nastoupit a zahrát si v ligovém zápase s klukama na hřišti.

Ale úplně první zápas si ale sehrál před týdnem v Prachaticích, byl jste už hodně natěšený?
Ano, v Prachaticích. Byl jsem hodně natěšený. Po tom roce se těším na každý trénink a na každé utkání. To je úplně jedno.

Je to rok, co jste se zranil. Jak jste ho trávil?
Byl to nejtěžší rok mé fotbalové kariéry a také nejtěžší rok v mém životě. Člověk toho v hlavě hodně přehodnotí a strašně moc jsem dal regeneraci a tréninkům mimo fotbalu – v posilovně. Bylo to velmi těžké, ale jsem moc rád, že je to pryč a že mohu naplno trénovat.

Vzpomenete si ještě na osudný moment?
Já bych na to už nechtěl moc vzpomínat. Ale prostě stalo se to při zápase na Strahově proti Spartě v zimní přípravě. Po nějakém blbém pohybu – došlapoval jsem do souboje a praskl mi ten křížový vaz. Skoro jsem už na to zapomněl.

Nemáte třeba v hlavně strach, když jdete nyní do nějakého souboje?
Trošku možná ještě ano. Je to ještě v hlavě, samozřejmě dá se na to zapomenout. Snažím se to z hlavy vymazat.

Jak probíhala rehabilitace?
Nejdříve proběhla první operace menisku a asi po měsíci a půl proběhla druhá operace křížového vazu. Po týdnu jsem ihned začal regenerovat. Potom jsem trávil hodiny v posilovně. Půl roku jsem vlastně strávil v posilovně, v bazéně a postupně jsem začal běhat a potom už přišly první tréninky s mužstvem.

Vy jste ten rok byl mimo Budějovice?
Ano, ano. Celou dobu jsem byl v Bratislavě, v jednom tréninkovém centru. V jednom hotelu, kde se mi věnoval jeden kondiční trenér, který mi vlastně velmi pomohl a jsem mu za to velice vděčný.

Sledoval jste výkony kluků během roku, který jsi trávil v Bratislavě?
No, moc ne. Když jsem byl v Bratislavě, tak jsem sledoval jen přes internet. Držel jsem jim palce.

Už dva měsíce trénujete s mužstvem. Myslíte si, že byte mohl v nejbližší době nakouknout i s áčkem do soutěžního utkání?
Na to teďka vůbec nemyslím.Potřebuji hodně poctivě trénovat a nabírat fyzickou kondici a nepřemýšlím vůbec nad možností startu v zápase. To je věc trenérů.