Pane Trněný, pojďme se nejprve vrátit k vaší úspěšné kariéře. Jste rodákem z jihu Moravy, jak se stalo, že jste se přesunul do jižních Čech?
Dostal jsem na jih Čech jako malé roční dítě, možná ještě menší. Táta sloužil u vojáků, takže byl převelen na hranice, tohle byla moje cesta na jih. V mládí jsem hrál i hokej, ale rozhodl jsem se pro fotbal. Asi mě bavil více.
Hrával jste v Suchdolu, odkud jste se přesunul do Dynama. Jak se seběhl tenhle kariérní posun?
Chodili se na mě dívat asi nějací skauti, kteří vytipovávali hráče z nižších soutěží. Jednou přišli k nám, přišli za mojí mamkou, jestli by neměla nic proti tomu, že bych se přesunul do Českých Budějovic. Mamka souhlasila a já jsem byl rád.
Dynamo v té době hrálo druhou nejvyšší soutěž, tedy o několik soutěží výše. Pociťoval jste změnu soutěže?
Nepociťoval jsem změny. Hrál jsem furt stejně, nepřipouštěl jsem si, že jsem hrál vyšší soutěž. Myslím si, že mi prospěla vojna, vylepšil jsem si kondici a byl jsem připraven.
Vyzkoušel jste si i angažmá v Plzni. Jak na tuhle štaci vzpomínáte?
Vzpomínám na to rád. Zatrénoval jsem si pod dobrými trenéry jako Pluskal nebo Dočkal. Hrál jsem s Janem Bergrem, Josefem Čalounem, Jirkou Sloupem. Nechci opomenout další kvalitní hráče, musel bych vyjmenovat všechny. Jsem rád, že jsem si to mohl vyzkoušet.
V sezoně 1984/1985 přišel postup do nejvyšší soutěže s Dynamem. Slavilo se hodně?
Byla to euforie, kterou jsme si užili. Slavilo se hodně, nejdříve společně a potom každý sám. Tyhle momenty s týmem jsou vždycky užité.
Během kariéry jste převážně působil v záloze, okusil jste ale i pozici útočníka či stopera. Byl jste považován za univerzála?
Problém to pro mě nebyl. Jako mladý jsem hrával v útoku. Postupem času byl ze mě záložník a poté jsem hrával i stopera. Bohužel přišlo i zranění, které mě vyřadilo na rok úplně mimo fotbal. Říkalo se, že již hrát nebudu, ale to jsem jim nesplnil. Nic jsem nevzdal, zapřel jsem se a dokázal jsem se vrátit zpět. Měl jsem v tu dobu ještě i nabídky do ligových mančaftů, například do Teplic, ale já jsem se rozhodl, že již zůstanu tady.
Když se vás teď zeptám na jeden moment z fotbalové kariéry. Co se vám vybaví?
Na co bych si vzpomněl? Když jsme hráli finále poháru v Třebíči s Duklou Praha. Sice jsme prohráli, ale do Třebíče jela řada autobusů fanoušků. Odehráli jsme dobrý zápas, nevyhráli jsme, ale byl to skvělý zážitek. Jsem za svoji kariéru rád, myslím si, že jsem toho zažil docela dost. Z 1. A. třídy ze Suchdola jsem skončil až v první lize. Vzpomínám na spousty fotbalových momentů, na kluky z kabiny. Nikdy jsem neměl s nikým problém. Myslím si, že jsem odvedl kus dobré práce.
Udržujete kontakt se svými spoluhráči i doposud?
Udržuji kontakt určitě. Z Plzně už moc ne, Bohouš Vojta chodí na Dynamo, tak to se potkáváme. S kluky z Českých Budějovic jsem stále v kontaktu, chodím na každý zápas, tak se potkáváme na zápasech, i mimo fotbal se ale vídáme.
Jste znám pod svojí přezdívkou DRAK. Jak vlastně vůbec vznikla?
Přezdívka vznikla, když jsem přišel do Dynama. Já jsem nikdy neměl problém s kondicí, vždy jsem naopak vynikal. Byl jsem rychlý, takže Pepa Jodl s Karlem Melkou mi dali přezdívku, že létám jak drak, což mi zůstalo a chytlo se to.
Říkal jste, že jste pravidelným účastníkem zápasů na Střeleckém ostrově. Co tedy říkáte na aktuální výsledkově špatnou situaci?
Nevypadá to dobře. Je to složité. Soupeři odskakují, ale myslím si, že stále je potřeba bojovat, ten rozestup není tak markantní. Chybí také drobet štěstí, ale tomu štěstí je potřeba jít naproti. Myslím si, že kluci dostávají zbytečné góly. Frantu Straku pamatuji jako mladého odchovance Dynama. Myslím si, že by měl hrát více ze zajištěné obrany, protože kdybychom získali z pěti zápasů pět bodů, tak furt máme více. Hráli jsme dost často na tři obránce, ale bylo vidět, že kluci na to nejsou ještě vyzrálí, takže teď už se Franta vrátil k obranné čtyřce. Potřebujeme každý bod, snad budou přicházet.
Nemáte někdy chuť nazout opět kopačky a vrátit se na hřiště?
Skoro v sedmdesáti letech už ne (smích). Za mladých časů bych ty chutě samozřejmě měl, ale v tomhle věku už ne. Já si ještě tedy chodím občas zahrát za staré pány, ale to už je jenom, abych nelenil.
Jak již bylo zmíněno, vstoupil jste do Síně slávy Dynama České Budějovice. Co na to říkáte?
Moc si toho vážím, je to pro mě čest. Myslím si, že jsem Dynamu obětoval maximum, odkopal jsem tu řadu let a myslím si, že ne špatně.
Je na závěr něco, co byste vzkázal hráčům či fanouškům?
Určitě bych vzkázal klukům, aby to nevzdávali. Sezona je dlouhá, je potřeba bojovat až do konce. Naděje umírá poslední. Budeme rádi, když s bývalými spoluhráči budeme i v příštím roce chodit na ligu, protože nikdo nechce hrát druhou ligu. Příkladem je Zbrojovka Brno nebo Příbram. Věřím, že kluci ještě zabojují a Dynamo v lize zůstane.
