Jak hodnotí podzim sezony 2018/19 kapitán prvního týmu tabulky?
Celý podzim jsme zvládli výborně. Dobře jsme do sezony vstoupili, pak jsme uprostřed první půlky několik zápasů prohráli, ale nebyli jsme horším týmem, akorát jsme nedávali góly. Hlavně venku jsme neuměli využít naši převahu. Nicméně závěr už jsme zvládli velice dobře a vezli jsme se na vítězné vlně.
Celkově jste spokojeni, ale co vám osobně udělalo největší radost?
Že jsme všechny zápasy odehráli jako tým. Táhli jsme všichni za jeden provaz. Situace v kabině vyplynula tak, že každý zná svoji roli. Je nás v týmu dvaadvacet a všichni by kdekoliv ve druhé lize hráli v základu. Ale do zápasu může jít od začátku jenom jedenáct lidí a konkurence je znát. To v předchozích letech trochu chybělo. Na každém tréninku se maká, jako by to byl zápas. Diváci to vidět nemusí, ty pochopitelně zajímá výkon a výsledek pak v neděli. Ale celý týden všichni poctivě dřou, aby byli na víkend připraveni.
Ono to ale není jen tak. Nemůžete mít v týmu dvacet dobrých hráčů, ale je třeba je i lidsky a charakterově k sobě poskládat, aby tvořili tým.
Přesně tak. Já sice na podzim hrál, ale i kluci, kteří nehrají, tak mají hlavy nastavené dobře. Sám jsem si tím prošel ve Spartě, když jsem byl mladší. Lépe by to popsala moje manželka. Chodil jsem domů hodně naštvaný, do všeho jsem mlátil. Snažil jsem se dělat všechno správně, trenér mě pořád chválil, ale stále jsem nehrál. Každý to snáší jinak, ale v pokročilejším věku už na to koukám odlišně. A vidím, že i ostatní kluci mají na věc stejný pohled. Je to taková ta zdravá naštvanost, která tě motivuje. A může se stát cokoliv. Přijde zranění, karty a šance přijde pro toho druhého. A už je pak jen na něm, jestli ji chytne. Ale pořád jsme tým, který musí šlapat.
Odpovídá první místo s dvoubodovým náskokem na druhou Jihlavu rozpoložení sil ve druhé lize?
Určitě. Z pozice kapitána mohu říci, že takový mančaft jsem dlouho nezažil. V kabině sedí dvaadvacet charakterově zdravých kluků. Umíme si ze všeho udělat srandu, umíme se seřvat, ale vždy máme před sebou čistý stůl. A to je hrozně důležité.
Je týmovost největší devízou aktuálního týmu Dynama? Tedy kromě neoddiskutovatelné kvality výběru trenéra Horejše.
Myslím si, že ano. Ve Spartě jsem zažil, že nás bylo osmadvacet, ale mužstvo bylo rozdělené. Cizinci byli spolu, my mladí jsme tehdy také měli svoji skupinku. V Dynamu nyní nejsou žádné skupinky. Pro příklad - chodíme společně na obědy a jde nás třeba třináct. To tady dřív nebylo. Mám z toho radost, svědčí to o skvělé partě. Potkáváme se i mimo fotbal. Líp by tým poskládaný asi nemohl být.
Už jste zmiňoval, že drobnou kaňkou na jinak úspěšném podzimu byla některá venkovní utkání. Zdá se však, že už i na hřištích soupeřů jste se naučili vyhrávat. Je jedním příkladem za všechny zvládnutý těžký duel ve Varnsdorfu?
Venkovní zápasy jsme řešili s trenéry u videa. Společně i jednotlivě. A všichni pochopili, že se musíme snažit hrát venku stejně jako doma, kde se cítíme silní. Samozřejmě jsme věděli, co hrát. Ale chyběl nám „drajv“. Pak jsme začali hrát na nulu vzadu a výsledek se dostavil. Body z venku budou na konci rozhodovat. Když chceme postoupit, tak musíme vyhrávat i venku. Jít do každého zápasu s tím, že ho chceme vyhrát.
Pojďme na skok k vašim individuálním statistikám. Tři góly a devět nahrávek, to je fantastické. Byl jste někdy takhle produktivní?
Ani sám nevím (usmívá se). Góly si člověk pamatuje, ale asistence tolik ne. Nicméně mě to těší, neříkám, že ne. Ale hlavní pro mě je, že jsem pomohl týmu. V létě jsem k fotbalu přistoupil trošku jinak a tento půlrok mi opravdu sedl. Důležité to však bude na konci.
Když jsme se bavili v průběhu sezony, tak jste říkal, že jste po speciální letní přípravě výborně fyzicky připraven. Že ani trenér Horejš vás takhle dlouho neviděl. Plánujete něco podobného i pro zimní přípravné období?
Ano, už jsme s kondičním trenérem domluveni, že týden před začátkem přípravy k němu půjdu na tréninkový kemp. Udělám všechno pro to, abych si ještě zahrál první ligu. Když by to náhodou nevyšlo, tak abych si po sezoně mohl říct, že jsem pro to udělal všechno.
Postoupit do ligy chce každý, o tom není třeba debatovat. Ale je vaše touha vrátit se s Dynamem do první ligy specifická?
Určitě je. Ve fotbalovém životě mi toho už moc nezbývá. Bavili jsme se o tom i s Křížou (Zdeňkem Křížkem, pozn. autora), že to uteklo. Ve dvaceti nám to tak nepřišlo. Ale já si první ligu ještě zahrát za Dynamo chci. Liga je liga. Je to úplně jiný level po všech stránkách – stadiony, soupeři, novináři, zkrátka všechno.
Je před vámi jaro, které dvakrát po sobě nevyšlo. Teď taková nevděčná otázka – co udělat pro to, aby do třetice byl boj o postup ve druhé polovině sezony úspěšný?
Kdybychom to věděli, tak už v lize jsme. Ale dva roky po sobě se jaro pokazilo, teď jsme všichni zkušenější a i trenéři to tak vnímají. Vždy jsme po posledním zápase měli hokeje, hokejbaly, beachvolejbaly a podobné aktivity, teď jedeme pořád tréninky naplno. Nechceme nic podcenit a i zimní příprava tomu bude odpovídat. Všichni tím žijí a chystají se na jaro. I kamarádi mi najednou říkají, že hrajeme dobře. Diváci začali chodit. Nechceme je zklamat a děláme pro to maximum.
Byť před sebou ještě máte dva týdny tréninků, tak jak se těšíte na dovolenou a vánoční odpočinek?
Těším se, budu se věnovat rodině. Během sezony je to náročnější, ale zvládáme to. O Vánocích si odpočineme u pohádek a takové té vánoční klasiky, na kterou se těší asi každý.
