Když padne řeč na ty největší osobnosti FORTUNA:LIGY, mezi těmi prvními naskočí většině lidí jméno Davida Lafaty. Útočník s pověstným čichem na góly fotbalově vyrůstal v Dynamu a právě na jihu Čech mu byl představen vrcholný fotbal. Člen Klubu ligových kanonýrů dnes slaví kulaté 40. narozeniny.

Šestinásobný nejlepší střelec ligového ročníku, mistr ligy, vítěz ankety Zlatý míč ČR, Fotbalista roku, ale hlavně se 198 góly historicky nejlepší střelec české nejvyšší soutěže. To je jen krátký výčet toho, co si může dát bývalý postrach českých brankářů do životopisu.

David Lafata začínal s fotbalem v Olešníku, už ve svých 11 letech se ale stěhoval do Českých Budějovic. Tam poznal, jak chutná ten nejvyšší level a zdokonalil se. Za fotbalem pak putoval i do Řecka nebo Rakouska, vrchol kariéry mu ale přinesly štace v Jablonci a Spartě.

Vždy měl talent, v jeho prospěch ale v pozdějších letech hrál i vytříbený výběr místa. Jak na svou kariéru sám vzpomíná?

Začněme u Vašich začátků. Do Dynama jste se stěhoval v 11 letech z Olešníku. Jak vzpomínáte na své první fotbalové krůčky?
Vzpomínám na to rád. Dětství bylo krásné, jak v Olešníku, tak i potom v Dynamu. Pak jsem z toho těžil. Jak se říká, co se v mládí naučíš, v dospělosti najdeš. Hodilo se mi to.

Prošel jste mládeží, pak jste obdržel pozvánku do prvního týmu. Jaký to tehdy byl pocit?
Bylo to takové splnění snu. Každý, kdo miluje fotbal, by chtěl hrát ligu. Sice mi pak trvalo déle, než jsem se prosadil nebo dostal nějakou větší šanci, ale jsem rád, že se mi to povedlo, a že jsem mohl ligu tak dlouho hrát.

Za České Budějovice jste odehrál 109 zápasů, ve kterých jste nasázel celkem 27 gólů. Vzpomenete si na nějaký konkrétní?
Vzpomínám si hned na ten první ligový, vlastně hned dva. Bylo to proti Ostravě, doma, vyhráli jsme tehdy 2:1.

Kdybyste měl vypíchnout jednu věc či vzpomínku z dob v Dynamu, co by to bylo?
Asi postup z druhé ligy do první. Byla to velká euforie, koupali jsme se v kašně. To jsou věci, na které člověk rád vzpomíná.

Kromě Dynama jste hrával i za Jablonec nebo Spartu. Jaké bylo hrát v lize proti „svým“?
Musím říct, že to bylo také speciální. Přišlo hodně známých i lidí z rodiny. Navíc musím říct, že se mi proti Dynamu docela dařilo, takže na to vzpomínám rád. (smích)

Sledujete, jak se klubu daří i v současné době?
Jo, koukám na to. Přiznám se, že pořád ještě hraji za Olešník a syn za žáky, takže se to často kryje. Ale když můžu, na fotbal se podívat jdu.

Jak podle Vás dopadne letošní sezona?
Přál bych si, aby pro Dynamo dopadla co nejlépe. Pár zápasů se nepovedlo, ale myslím si, že sezona je na začátku a mužstvo je kvalitní. To by se pak mohlo projevit a přál bych si, aby se skončilo v první polovině tabulky. Budeme fandit.

Stále Vám je fotbalově relativně málo. Nepřemýšlíte někdy nad tím, že byste si ještě jednou navlékl dres Dynama?
Ne. (smích) Já už jsem se nahrál dost. Je to na mladších, rád se na ně přijdu podívat, zafandit jim, ale z mého pohledu už by to k tomu nebylo.