Uvnitř článkku naleznete opět dopis sedmnáctiletého fotbalisty Matěje Bohůnka, který se vydal na dalekou cestu do Ameriky. Chcete se dozvědět více o středoškolském fotbale za mořem? Tak neváhejte a čtěte..

Dobrý den všem,
posílám další část mého dobrodružství jménem Amerika. Jak již jsem zmínil minule, mám výbornou rodinu, se kterou si velice rozumím. Tatínek Kevin, velice zaujatý fotbalem, mi téměř všechno zařídil a je rád že jsem v jeho rodině. Maminka Jamie, velmi milá a pohledná paní, se kterou si mohu povídat otevřeně o čemkoli. Mám v rodině 3 sourozence: Nejstarší Elliot a dvojčata Evelyn a Amos Elliot studuje v současnosti univerzitu ve Vancouveru, také hrával za Fairview HS. Amos je věkem sice ještě Sophomore, ale hraje se mnou ve Varsity týmu, člověk se s ním nikdy nenudí. Evelyn, která také hraje fotbal za místní klub, je velice sympatická a usměvavá. Mimo jiné ženský fotbal je tady hodně populární a většina holek aktivně hraje.

Máme na škole 3 týmy: Varsity - pro všechny věkové kategorie, ale jen ti nejlepší hráči; Junior Varsity (JV) - pro Juniory a mladší, většinou jsou tam ti co se nedostali do 1. týmu; Freshments - tady hrají 2 nejmladší stupně na střední škole. Nejprve se hraje základní část, po které se po případě hraje play-off. Předsezónní příprava je velice krátká, trvá asi 2-3 týdny, o to je ale intenzivnější. V sezóně bojuje každý tým ve svojí divizi plus tři až čtyři zápasy sehraje se soupeři z jiné divize. Každý s každým sehraje pouze jedno utkání.

Nám los přidělil hned na první kolo loňského vítěze play-off, sehráli jsme vyrovnané utkání s konečným výsledkem 1:1. Poté jsme se utkali s dvěma slabšími soupeři, kdy jsem vsítil branku, jednou jsem dorazil hlavičku, kterou golman vyrazil k mým nohám, druhou branku jsem vstřelil z přímého kopu přes zeď krásnou střelou. To bylo na dlouhou dobu ode mně střelecky vše a soustředil jsem se na obrannou činnost.

Po pár zápasech přišlo na městské derby proti Boulder High School, mezi námi panuje opravdu velká rivalita. Atmosféra byla nepopsatelná, utkání přihlíželo přibližně 800 diváků, což je slušná návštěva na středoškolský zápas. Utkání bylo vyrovnané, nikdo nechtěl inkasovat, proto se oba týmy soustředili na defenzivu. V základní hrací době skončil zápas 0:0. Přišlo na řadu nevyzpytatelné prodloužení. Před koncem 1. části prodloužení jsme se dočkali. Po trestném kopu zahrávaném z půlky hřiště se trefil náš kapitán Darragh. Všichni se radovali s fanoušky a druhý den ve škole byli všichni hráči za hrdiny.

Za další dva zápasy přišla naše první prohra s výsledkem 0:1 na hřišti Rocky Mountain HS. Poté jsme doma uštědřili jedinou porážku lídrovi Fort Collins, nutno podotknout, že již ve 25. minutě měli dva protihráči červené karty za nemístné poznámky na rozhodčího. Následující utkání jsme prohráli poměrem 4:3, když jsme inkasovali minutu před koncem. Již zmiňovaný reprezentant USA U16 si zpracoval míč na polovině hřiště, prokličkoval celé hřiště a křížnou střelou zkompletoval hattrick. V utkání s Mountain Range jsem nenastoupil abych doléčil před play-off drobná zranění. Bohužel se nám během utkání zranili golmanská jednička (zlomené kůstky v dlani), můj stoperský parťák (zhmožděné kolenní vazy) a kapitán Darragh (boule velikosti golfového míčku na hlavě). I přesto, že na hřišti byla většina náhradníků, bojovným výkonem jsme ukořistili výhru 2:1 a lepší výchozí pozici do play-off.

Těsně před play-off přišli ještě 2 lehké zápasy, ve kterých jsem si připsal 3 branky a 1 asistenci. Všechny branky byli po rohových kopech. V tom druhém zápase jsme nastoupili proti opravdu slabému soupeři a existuje zde pravidlo že když tým vede o 10 branek utkání končí kontumačně a bere se to jako velká ostuda, proto jsme utkání dohrávali v 7 lidech, z nichž ani jeden nepatřil do základní sestavy. Základní část jsme dovršili s 11 výhrami, 2 remízami a 2 prohrami. Nejlepší v tabulce aktivity byli bratři O´Neillové pronásledovaní Aaronem, Timem a mnou. Můj americký bratr nenastoupil v mnoha zápasech ale stihl si připsal gól a asistenci.

O play-off zase příště :-)