Ne každému fotbalistovi se v šestnácti letech podaří nakouknout do jedné z nejlepších fotbalových akademií na světě. Stoper Dynama Mikuláš Jáša to dokázal a vyrazil na týden poznávat, jak se vychovávají budoucí fotbalové hvězdy ve Sportingu Lisabon. Mimo fotbalových zkušeností si z Portugalska odvezl i jiné zajímavé poznatky. „Byl jsem trošku zklamaný zdejšími holkami. Jak se říká, Češky jsou nejhezčí,“ směje se jihočeský talent.
Mikuláš Jáša v Lisabonu

Absolvoval jsi týdenní stáž v akademii Sportingu Lisabon. Od koho ses o svém pozvání dozvěděl?
Nečekaně mi přišla zpráva od Viktora Schejbala (manažer Sport Invest Group), ve které byl obrázek. Na něm byla anglicky pozvánka na týdenní stáž. Zatím jsem ho z mobilu neodstranil a dlouho neodstraním.

Určitě jsi musel být překvapený. Jak vypadala tvá první reakce?
Nejdřív jsem tomu ani nechtěl věřit. Myslel jsem si, že si ze mě jenom vystřelili. Když mi doma rodina gratulovala, byl jsem štěstím bez sebe. Měl jsem obrovskou radost. Ale byl jsem i nervózní.

V Lisabonu jsi strávil týden. Jaké zkušenosti sis odtamtud odvezl?
Jak po fotbalové, tak i po jazykové stránce jsem si odvezl spoustu zkušeností. S angličtinou problém nebyl a naučil jsem se i pár nových slovíček z portugalštiny. Fotbalově to byla jedna velká škola. Trenéři se mi snažili do začátku pomáhat, ale potom vše záleželo jenom na mně. Asi největší zkušenosti jsem získal v posilování a stravování. Ukázali mi plno nových cviků, předepsali denní stravu pro vrcholového sportovce a podobně.

Jak vypadal tvůj běžný den v akademii?
Ráno jsme vstávali okolo osmé hodiny. Kluci odjížděli do školy, zatímco já se mohl jít ještě prospat. Potom jsem se šel podívat na trénink U19. Po tréninku byl oběd, chvilku odpočinek a potom jsme šli s kamarády z pokoje do posilovny. Následovala svačina a odpolední klid. Od 18:15 mi začínal trénink s U17, po jeho skončení byla večeře a většinou po večeři jsem volal nebo psal domů, jak se mám. A další den podobně.

Strávil jsi celý týden s novými spoluhráči. Jak tě mezi sebe přijali?
Pár spoluhráčů jsem znal z turnaje All Stars Cup. Kamarádil jsem se všemi. Přijali mě v pohodě. Nejvíc jsem si rozuměl s Leem a Simonem. Oba dva uměli skvěle anglicky a byli ochotní mi ve všem pomoci. Mimochodem oba nastupují za národní tým do 17 let. V kabině žádný problém nebyl.

Můžeš srovnat tréninky v akademii Sportingu Lisabon s těmi, které znáš z Čech?
Absolvoval jsem čtyři tréninky s kategorií U17. Z toho dva byly formou zápasu. Jediná změna oproti tréninkům v Čechách byla ta, že kluci chodí i před tréninkem do posilovny. Dávají si do těla a po tréninku znova. Jinak mi obsahem přišly tréninky stejné.

Jaké podmínky pro trénink a následnou regeneraci akademie poskytuje? Dají se srovnávat s těmi, které máte k dispozici v Dynamu?
V Dynamu jsou skvělé podmínky. Hodně těžko se to srovnává. Líbilo se mi ubytování, jídelna, společenská místnost, bazén, ale třeba vířivku jsme využívat nemohli. Kvalita hřišť s přírodní trávou byla na vysoké úrovni. Jediný hrbol byste nenašli. Na druhou stranu musím uznat, že hřiště s umělým povrchem byla o stupeň horší, než na jaká jsem zvyklý z klubu.

Měl jsi za celý týden možnost podívat se i mimo akademii a vyrazit třeba do Lisabonu?
Hned druhý den v Portugalsku jsme vyrazili do centra s panem Hurychem (manažer Sport Invest Group). Pan Hurych umí perfektně portugalsky a v Lisabonu už párkrát byl. Město bylo překrásné. Navštívili jsme řadu památek a zakončili to koupačkou v moři. Byl jsem trošku zklamaný zdejšími holkami. Jak se říká, Češky jsou nejhezčí.

Ve Sportingu Lisabon působil krátkou dobu i Pavel Horváth. Našel jsi v klubu nějakou stopu jeho působení?
Když jsem odpověděl, že jsem z České republiky, všichni hned vykřikovali jména Pavel Horváth a Petr Čech. Při tom si ukazovali na zuby a zkoušeli udělat předkus. Dokonce jsem se potkal i s Pavlovým trenérem, který ho vedl v A týmu za jeho působení ve Sportingu. Bohužel jsem jeho jméno zapomněl.

Vraťme se teď na chvilku domů. V Dynamu hraješ za U17. Jaká byla letošní sezona?
Začátek sezony nám moc nevyšel. Po podzimu jsme byli, tuším, na 11. místě. Lepší scénář v jarní části jsme si snad ani přát nemohli. Uvědomili jsme si, že by byla ostuda skončit na místech zaručujících baráž. Máme za sebou sérii 6 vítězství v řadě a v neděli můžeme přidat 7. proti Mladé Boleslavi. Když vše zvládneme, a Příbram nezíská víc než bod, skončíme na 6. příčce.

Stáž v Lisabonu pro tebe byla jistě velkým zážitkem. Jaké jsou další cíle, které ve své kariéře máš?
Od malička fandím londýnskému velkoklubu FC Chelsea. Je to můj fotbalový sen. Hrát jednou za „blues“ jako se to povedlo právě Petru Čechovi nebo Tomáši Kalasovi. Teď už se pomaličku začínám soustředit na přípravu do nové sezony. Asi bych měl nastoupit s U19, takže musím dělat všechno pro to, abych si vybojoval místo v základní sestavě.