Na začátku všeho byla Sparta, které jsi odchovancem a prošel jsi všemi jejími mládežnickými kategoriemi. Jak na tyhle časy vzpomínáš?
Vzpomínám na ně jen v dobrém. Sparta je tady pořád jeden z největších klubů a já jsem strašně vděčný za to, že mě tam rodiče vzali na nábor a vůbec jsem tímhle klubem mohl projít. Klubem, ke kterému mám pořád velký vztah. Jsem rád, že jsem se tam udržel tak dlouho, dokonce jsem nakoukl i do áčka. Zpětně je to pro mě zadostiučinění. Byli jsme tam vychovávání jedněmi z nejlepších trenérů, ve velké akademii, navíc spojenou se školou. Byly tam ty nejlepší podmínky, díky kterým můžu hrát ligu.
Další kroky tě dovedly na hostování do Kolína, pak na hostování do Dynama. Jak tehdy všechno probíhalo?
Úplně první hostování bylo v Kolíně. Dohodli jsme se s manažerem, že si místo juniorských zápasů zkusím druhou ligu. Šel jsem tam v zimě, vědělo se, že se nejspíš sestoupí, ale pro mě osobně to bylo o tom poznat dospělý fotbal. Pak jsem se vrátil do juniorky, se kterou jsem udělal titul. A pak mi volali z Dynama, že o mě mají zájem. Bylo pro mě hrozně hezké vědět, že má o mě někdo zájem, ještě navíc Dynamo ze druhé ligy, které patří do první ligy a mělo velké ambice tam postoupit. Ale zkrátka bylo hezké vidět, že se moje práce, kterou jsem dělal od pěti let, vyplatila.
Na nabídku si kývl. Nejprve jsi přišel na dobu určitou, po konci hostování ses na jih Čech přesunul natrvalo. Začátky ve druhé lize ale úplně jednoduché nebyly, že?
Dva roky se to nedařilo, ale vidina tady pořád byla. A to mě pohánělo a nakonec se to povedlo v postupové sezoně.
K postupové sezoně se ještě dostaneme. Na startu všeho byl ale přesun do Českých Budějovic. Jak to v té době vnímal mladý kluk z Prahy? Chtělo se mu tam vůbec?
V tu dobu jsem byl mladý a vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Bylo to o tom, že jsem se osamostatnil, začal sám bydlet a celý život pro mě byl nový. Nové město, noví lidé, šel jsem do neznáma. Ale to, že budu dělat profesionálně fotbal, v takhle velkém klubu jako Dynamo, byl ten jediný motor.
A nakonec jsi v takhle velkém klubu jako Dynamo už sedm let.
Sedm let už to tady točím. (smích) Začátky byly těžké, vůbec se nám nepovedly jara. Měli jsme to dobře rozehrané a chtěli jsme se tahat o postup, pak jsme ale zpackali jaro. Až postupová sezona byla jedna velká jízda, to už tady bylo hodně krát zmiňované. Poslechnout si při nástupu hymnu ligy bylo nepopsatelné.
Jsou vzpomínky na postupovou sezonu těmi nejhezčími, co z let v Dynamu máš?
Jo. Ale celé bych to spojil, byly to dva krásné roky. Postup, euforie, měli jsme skvělou partu a tahali za jeden provaz. Byla to moje druhá rodina. A s tím je spojená také první sezona v lize po postupu, kdy jsme navázali na nás entuziasmus a projevilo se to i v zápasech v lize. Začali chodit fanoušci, začali nám věřit, hráli jsme v tu dobu velice atraktivní fotbal. Posun mezi touhle sezonou a sezonou, kdy jsem tady začínal, byl ohromný.
V těchto zmiňovaných sezonách Dynamo odehrálo několik skvělých zápasů. Jaký je ten, na který z úplně všech, které jsi tady odehrál, vzpomínáš nejraději?
To je jasné, vítězství na Spartě. Vyhráli jsme tam 4:2 a co si pamatuji, byl jsem tehdy zvolený kapitánem. Byl to můj první ligový zápas v roli kapitána a to pro mě bylo neskutečné. Vyhráli jsme proti týmu, ve kterém jsem prožil celé mládí. Ale celkově vyhrát na Spartě je vyhrát na Spartě, ještě navíc, když jsme tam dali čtyři góly. Ta radost a to, co jsme prožívali v kabině, se nedá popsat. Asi jsme si to tehdy ani pořádně neuvědomovali.
Se Spartou je spojený také tvůj jubilejní 100. ligový start. Moc dobře to ale vzhledem k červené kartě asi nedopadlo, že?
Asi to tak mělo být. (smích) Plánoval jsem to trochu jinak, ale stalo se. Už to nezměním.
Nejhezčí zápas na Spartě, jeden z nejhorších zápasů také na Spartě. Možná by se právě takhle dala shrnout tvá dosavadní kariéra na jih Čech.
Bylo to hodně proměnlivé, nahoru dolu. Začalo to nic moc, pak se nám dařilo. Bylo to kolísavé, ale když jednou budu vzpomínat na život tady, budu na něj vzpomínat jen v dobrém.
Budeš na něj vzpomínat jako Jihočech?
To asi ne, Pražáček je ve mně pořád. (smích) To bych tady musel být ještě dalších dvacet let. Mám v Praze rodinu, moje budoucí žena tam má rodinu. Praha je s námi spjatá už od mládí a myslím si, že se tam jednou vrátím.
Za druhý domov ale České Budějovice jistě považuješ.
Určitě. Sedm let je hodně a když jsem sem šel, ani jsem si neříkal, že tady budu tak dlouho. A teď tady sedíme. Když si promítám v hlavě, kolik lidí se tady protočilo, je to možná až neuvěřitelné. (smích)
Jsi tady už řadu let. Nebylo někdy ve hře to, že bys šel s fotbalem zkusit štěstí i jinam? Měl jsi i další nabídky?
Možná nějaké jo, ale mám to nastavené tak, že tady mám smlouvu a mám v povaze to, že dokud jí mám, budu pro tenhle klub dýchat. I kdyby to byl poslední týden, tak bych nic nevypustil. Tyhle věci jsem nikdy moc neřešil. Měl jsem tady smlouvu, které jsem se držel a které se držet budu.
Dokud se budeš držet smlouvy, co bys chtěl s Dynamem ještě dokázat?
Nepůjdeme daleko. V téhle sezoně se nám nepovedl podzim a chtěl bych, abychom se posunuli v tabulce výš. Všichni si to tady zasloužíme. Ať jsou to kluci, noví trenéři, vedení, všichni, kteří se kolem klubu točí a hlavně fanoušci. Zasloužíme si nebýt takhle dole, ale výš. Ukážeme, co v nás je, chceme bavit diváky a hrát hezký fotbal, na který se budou chtít jít opakovaně podívat. Hraje se to pro ně. Hraje se to proto, aby byl zase vyprodaný stadion a fandili nám. Na ligovém zápase je nejhezčí, když nastupujeme a protější tribuna je zaplněná. A fanoušci věří, fandí a přišli se na vás podívat. To je nádherný pocit.
