Za měsíc mu bude čtrnáct, ale v Dynamu už nastupuje s o rok staršími spoluhráči. Řeč je o talentovaném záložníkovi Nicolasi Pennerovi, který v minulých týdnech začal sbírat své první reprezentační zkušenosti, když se zúčastnil Memoriálu Františka Fadrhonce v Nizozemí. Hned při svém debutu se stal kapitánem reprezentačního výběru do 14 let. „Tím, že nastupuji se staršími kluky, si na hřišti víc věřím,“ usmívá se mladý talent budějovického Dynama.

Máš za sebou první zápas za reprezentaci. Jakým způsobem ses o své nominaci dozvěděl?
Byl jsem zrovna s jihočeským s výběrem U15 na turnaji v Kanadě. Mamka mi nominaci do reprezentace poslala přes Facebook. I když jsem byl překvapený, byl jsem moc rád.

Do zápasu jsi nastoupil dokonce s kapitánskou páskou. Jak k tomu došlo?
Cestou do Holandska si mě zavolal pan trenér Zajíc a řekl mi, že budu na turnaji kapitánem, protože mě sleduje a líbí se mu mé výkony a hra. Také mi řekl, že mám hodně zkušeností, protože celou tuhle sezonu už nastupuji s o rok staršíma klukama U15.

Nicolas Penner (zcela vpravo) se svými spoluhráči z reprezentace

Cítil jsi jako kapitán za tým a za výsledek větší zodpovědnost?
Vždycky jdu na hřiště s tím, abych hrál co nejlépe. Ale musím říci, že reprezentační dres, hymna a kapitánská páska mě vyhecovaly ještě víc!

Česká reprezentace skončila na turnaji v Nizozemí poslední. Co vám podle tebe oproti ostatním soupeřům chybělo?
Ano, skončili jsme poslední, ale myslím, že jsme předvedli dobré výkony. Třeba proti Skotsku jsme byli lepším týmem, vytvořili jsme si hodně šancí, ale neproměnili jsme je a oni nás potrestali z brejku. Prohráli jsme si zápasy nezkušeností, kterou soupeři využili. My jsme nebyli vůbec sehraní. Hráli jsme spolu poprvé a Turci, Skotové a Holanďané už spolu hrají rok a odehráli i několik přípravných zápasů.

Odnesl sis ze svých prvních reprezentačních zápasů nějaké nové zkušenosti?
Musím na sobě pořád hodně pracovat po všech stránkách.

Kdybys mohl vzkázat něco mladším hráčům, kteří by se také rádi probojovali do reprezentace, co by to bylo?
Aby fotbal milovali a bavili se jím. Aby na sobě makali jak v klubu, tak doma a trénovali i individuálně. Prostě pro to udělali maximum!

V Dynamu hraješ za starší žáky. Jak zatím hodnotíš sezonu z pohledu klubu a jak se na ni díváš ty osobně?
Já už od začátku sezony 2014/2015 nastupuji pod vedením trenérů Pouzara a Hrbáče za U15. Nejvíce mě mrzí, že jsme o pár bodů nepostoupili na NIKE CUP, ale i tak se nám daří hrát hezké zápasy a vyhrávat. Kluci z ročníku 01 jsou předposlední, a když mohu, sem tam jim chodím pomoct. Moc mě mrzí, že se jim nedaří a mají takové postavení v tabulce. Pro mě osobně je to úspěšná sezona. Nastupuji v základní sestavě U15 v každém zápase a myslím, že jsem se hrou u starších kluků hodně zlepšil. Víc si věřím na hřišti a asi i to rozhodlo o tom, že jsem se dostal do reprezentace U14 a byl jejím kapitánem.

Kdo je v týmu Dynama tvým nejoblíbenějším spoluhráčem a jaké máte v kabině vztahy?
Kluci jsou v pohodě jak na hřišti, tak v kabině. Nejvíc si ale rozumím se Zdendou Huckem. Je to i můj soused a chodíme spolu ven kopat. A když je potřeba, pomáhá mi i se školou. Je to opravdový kámoš.

Co říkáš na „áčko“ Dynama? Chodíš pravidelně na stadion sledovat zápasy?
Na Dynamo chodím od narození. Asi jsem chyběl jen na pár zápasech za těch 14 let. Hrál tady můj táta a já jsem tady vyrůstal. Chodil jsem i do kabiny a zakopat si. Vždycky jsem si říkal, že až budu velký, chtěl bych tady hrát. Moc mě mrzí, že Dynamo spadne z první ligy. Chtěl bych, aby se tady hrál hezký fotbal, na který by chodili diváci a třeba se tady hráli jednou i poháry.

Můžeš prozradit, kdo tě přivedl k fotbalu, a jak ses dostal právě do Dynama?
K fotbalu mě přivedli mamka s taťkou. Jak jsem říkal, taťka tady hrál, a i když já jsem ve třech letech začal s hokejem, tak fotbal v Dynamu byla jasná volba.

Trochu odbočíme od fotbalu. Co ty a škola? Jak ji zvládáš?
Chodím do sportovní školy Grünwaldova. Ve škole je to horší, někdy je to boj. Od září mám 2 – 3x v týdnu doučování se studentem z Jihočeské univerzity, který mi pomáhá se vším, co je potřeba.

Kromě fotbalu máš určitě i nějaké koníčky..
Rád chodím s klukama na tenis nebo si jen tak zakopat. Baví mě můj mladší brácha Honzík, se kterým je sranda a taky rád hraju fotbalové zápasy na X-Boxu.

Jaké máš plány do budoucna? Dokážeš si představit svoji kariéru třeba za deset let?
Chtěl bych hrát fotbal profesionálně. Jednou třeba i někde v zahraničním klubu a chtěl bych zůstat v reprezentaci až do mužů. Rád bych poděkoval všem trenérům, kteří mě trénovali nebo trénují a také Tomáši Sivokovi a společnosti ESAM za obrovskou podporu.