V 87. minutě zápasu s Mladou Boleslaví zněl z tribun českobudějovického Střeleckého ostrova potlesk. Tleskalo všech 1 600 lidí v ochozech a to i přesto, že domácí Dynamo prohrávalo se Středočechy 0:2. Na tabulce s čísly, která drží v ruce rozhodčí při střídání, totiž červenou barvou svítila šestka. Střídaly se tam generace. Zatímco na kraji hřiště poskakoval dvacetiletý Max Talovierov, od středu se šoural k postranní čáře Tomáš Sivok. V tu chvíli to bylo jasné. Tohle byly poslední vteřiny profesionální kariéry bývalého reprezentačního kapitána.

„Nic se nezměnilo. Říkal jsem to už předtím, že tohle bude moje poslední sezona,“ vyprávěl po utkání sám Tomáš Sivok. „O tom, že by zrovna tohle byl můj poslední zápas v kariéře jsem dopředu vůbec nepřemýšlel. Ale když jsme dostali ten druhý gól, zdálo se být hotovo. Neměli jsme sílu to zvrátit. Přestože nejsem žádný cíťa, při odchodu ze hřiště jsem měl na krajíčku. Mrzí mě, že jsme to utkání nezvládli.“

Už v poločase prvního zápasu nadstavby o účast v evropských pohárech Tomáš Sivok odstoupil kvůli problémům s kolenem, se kterým laboroval delší dobu. Trenér David Horejš po utkání říkal, že tým udělá všechno pro to, aby jeho kapitán takhle svou kariéru nekončil. Přesto ještě v průběhu týdne nebylo vůbec jasné, jestli bude moc hrát a spíše to vypadalo, že nenastoupí.

„Cítil jsem na něm, že se chce rozloučit na hřišti. Fyzioterapeuti a on sám udělali všechno pro to, aby hrát mohl. Chtěl jsem, aby do utkání šel, protože při rozehrávce je to pro nás klíčový hráč a věděl jsem, že ho budeme potřebovat. Vsadili jsme na něho a na Lukáše Havla, protože jsme si říkali, že by mohla pomoct i nějaká standardní situace," popisoval trenér David Horejš s tím, že utkání Tomáš Sivok odehrál velice dobře. Nejen, že byl jistý na rozehrávce, ale dostal se i k jedné hlavičce, která mohla s trochou štěstí skončit v brance. Dvěma brankám ale ani on bohužel zabránit nedokázal. „Celou sezonu měl pro nás neskutečnou cenu. Jsem rád, že se mohl loučit na hřišti v klubu, kde vyrostl. A že ho lidi ocenili tak, jak ho ocenili.“

Tedy potleskem.

Tomáš Sivok přišel na jih Čech v průběhu tohoto ročníku. S týmem se od léta připravoval. Naskočil pak ve chvíli, kdy bylo nejhůře. A z posledního místa tabulky společně s Jaroslavem Drobným pomohli mladému celku, aby se odrazil do horních pater tabulky a zakončil posléze základní část na skvělém sedmém místě, které místo předpokládaného boje o záchranu katapultovalo celek do boje o účast v pohárové Evropě. „Mrzí mě, že nehrajeme dál, ale i tak si myslím, že tahle sezona byla skvělá. V nadstavbě už naše výkony nebyly takové jako předtím, ale i tak jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto mužstva, v jehož kabině byla po celou sezonu skvělá atmosféra,“ popsal Tomáš Sivok.

Bývalý reprezentační kapitán si ve své kariéře zahrál za Spartu, za italské Udine, dlouhá léta strávil ve špičkovém tureckém klubu Besiktas, poté v Bursasporu a do Čech se vracel z izraelského Maccabi Petah Tikva. Sám je rád, že kariéru ukončil v klubu, který ho vychoval a kde vyrostl. „Každý hráč si přeje, aby kariéru zakončil tam, kde vyrostl. A já jsem spokojený, že jsem jí zakončil tak, jak jsem jí zakončil. Že se tady udělal za tu dobu kus práce, že se klub posunul. Někdo končí neslavně a já můžu říct, že jsem končil úspěchem. Mohlo to být horší i lepší, ale to sedmé místo určitě úspěch je,“ dodal Tomáš Sivok.

Sám se teď bude rozhodovat, kam jeho kroky povedou dál. Netají se tím, že by chtěl u fotbalu v nějaké funkci zůstat, ale kde to bude, to v tuhle chvíli říct nedokáže. „Musí mi to dávat smysl, musí mě to bavit a musím mít také nějakou zodpovědnost. U fotbalu bych chtěl zůstat, ale ne za každou cenu,“ uzavřel Tomáš Sivok.