Je obklopen rychlonohými mladíky, ale že by mohl na hřišti odpočívat, to rozhodně ne. Ivo Táborský ve dvaatřiceti letech musel přijmout dynamické tempo hry Jihočechů, což se mu zatím daří. Fungující a kompaktní výběr trenéra Horejše je po šesti kolech dokonce na prvním místě tabulky! „Máme opravdu silný tým. S klukama je radost i trénovat,“ těší Táborského.

Šest zápasů, čtrnáct bodů, první místo v tabulce. O tom se vám snad ani nesnilo!
To určitě ne. Měli jsme dobrou přípravu, ale vstup do sezony se nám vůbec nepovedl. Ani bych neřekl, že jsme pohár ve Velvarech podcenili. Ale pochopili jsme, že takhle ne. První kolo jsme sice doma remizovali, ale pak jsme udělali šňůru dobrých výsledků a i proto jsme chtěli Ústí doma porazit, abychom měli čtrnáct bodů a potvrdili předchozí výsledky.

Jak se vám pozdává pohled na tabulku, ve které se budete dva týdny vyhřívat na čele?
Fantasticky! Ale došli jsme si pro to zaslouženě. S Ústím jsme měli jenom jednu hlušší pasáž, jinak jsme je přehrávali. Jedinou kaňkou je, že se zranil Matěj Helešic. Snad to nebude nic vážného. Jinak tým klape.

Podle posledních dvou sezon se zdá, že potřebujete dostat v posledním neligovém utkání facku, aby pak podzim byl jako z partesu.
Fakt si nemyslím, že bychom tam jeli namistrovaní. Těžko se vysvětluje, že jsme prohráli s týmem ze čtvrté nejvyšší soutěže. Pro ně to byl zápas roku, nám se nepodařil dát gól. Nic jsme nepodcenili, ale byl to začátek sezony, všechno si ještě sedalo. Stalo se a zaplaťpánbůh, že se nám začátek sezony jinak povedl. Mohlo to vypadat i jinak.

S Ústím jste brali tři body, ale chvíli to vypadalo, že se v původním termínu ani nebude hrát. Vy jste chtěli hrát hned nebo čekat, co počasí vymyslí?
Rozhodčí chtěl zápas odkládat o deset minut. Já mu navrhoval, ať jdeme hrát hned, že jsme rozcvičení a zahřátí, nějak to dopadne. Čekání by bylo pro oba týmy nebylo ideální, akorát by pak hrozilo zranění. Chvíli jsem se o zápas bál, na hřišti stála voda. Ale nakonec to dobře dopadlo.

Soupeř měl územní převahu za celý zápas snad jen v úvodu, kdy se místo fotbalu hrálo chvílemi vodní pólo. Souhlasíte?
Úplně ne. Řekl bych, že prvních deset minut si oba týmy zvykaly na těžký terén. Pak jsme Ústí jasně přehrávali a až v závěru měli trochu převahu, když jsme nahoře neudrželi míče. Celkově jsme ale zaslouženě zvítězili.

Zapsal jste si gólovou asistenci u vítězné trefy Jakuba Peška. Krásná akce, krásný gól.
Začalo to u Řízka (Michala Řezáče, pozn. autora), ten předal míč Wermkisovi (Romanu Wermkemu, pozn. autora) a já si seběhl do vápna. Střílet jsem nemohl, něco jsem naznačil a dával to vědomě pod sebe. Vědomě s tím, že jsem nevěděl, jestli tam někdo je. Doufal jsem, že bude (směje se). Peša si tam výborně seběhl, já mu to dělám stejně. A pak už to pěkně uklidil.

Po zranění jste se vrátil do sestavy a tvoříte útočný tandem s Elvisem Mashikem. Vyhovuje vám velká volnost na hřišti, kterou máte?
Abych řekl pravdu, tak je radost s kluky chodit i trénovat. Máme opravdu kvalitní tým, všechny to baví, všichni makají naplno. Jsem rád, že jsem se do sestavy vrátil. Hrajeme s Elvisem, dáváme góly, funguje nám to. Jindra Kadula s Danem Turynou musejí počkat, ale sezona se neodehraje v jedenácti lidech. Jejich čas přijde. Zranění, karty, to všechno k fotbalu patří. Kluci to tak i berou. Jindra s Danem, Kuba Moravec nebo Lukáš Pouček, to všechno jsou fotbalisté, kteří by v jiných druholigových týmech pravidelně hráli. Ale nám se teď daří, takže musejí být trpěliví.

Čeká vás příjemná reprezentační přestávka. Těšíte se na ni?
Bude super!