Moderátor již před začátkem zápasu hýřil optimismem s poukazem na to, že všichni jistě věří ve vítězství. Mnoho diváků tímto "virem" určitě nakazil.

Všechny čtyři nové posily - včetně navrátilce (a velkého bojovníka) Míry Plocka - stoprocentně udělají podle jeho slov maximum pro získání tří bodů na domácím hřišti.

Již v úvodu hodnocení můžeme světu s radostí sdělit, že poslední jmenovaný tedy k tomu, aby v Budějovicích plný počet bodů zůstal, skutečně velmi přispěl. Začátek zápasu byla ovšem, nebojme se to napsat, série velkých nepřesností. Když si mužstvo ČB jakž takž vypracovalo slibnou akci, v blízkém okamžiku se míč dostal na kopačky hostí, jimž mnozí z našich hráčů krásně přihrávali. Výsledkem toho byly ve velice krátkém časovém úseku tři rohové kopy Olomouce. Dva první byly odvráceny, třetí pohotově likvidoval pozorný brankář Kafka. Hra byla ovšem i nadále nepřesná. Možná za to mohl i po vydatném dešti, který skončil sotva půl hodiny před výkopem, vodou nasycený trávník.

Celek ČB působil poněkud roztržitým dojmem a Olomouc jej neustále zaháněla k prostoru velkého vápna a Kafkovy branky. Při jednom úniku hráčů v modrém došlo ke zběsilé situaci v naší obraně, kdy David Horejš podklouzl, unikající útočník ho obešel a k našemu štěstí šla jeho střela vedle branky. Černobílí hráči vypadali, jako kdyby nevěděli, co mají proti svým protihráčům dělat. Byla to ovšem asi jen maska. Náhle totiž z ničeho nic na naší straně vznikl povedený únik, hráči si parádně předali míč a Míra Plocek nekompromisně zakončil do sítě. Bylo to jako blesk z čistého nebe a o to působivější.

Po inkasovaném gólu hosté zrychlili na chvíli tempo, ale z jejich počínání se zrodilo jen několik faulů, které kdosi v hledišti ohodnotil táhlým "Fůůůj!". Do toho začal povzbuzovat kotel a přidalo se i mnoho hlasů z tribuny, takže ani nebylo nutno použít "roztleskávací melodii". Přece jen ale bylo vidět, že obranné řadě dost chybí "pilíř" Penner. Nutno ovšem říct, že zadáci si s každým únikem Olomouce poradili, přesto, že obranné situace vypadaly mnohdy děsivě a zdálo se, že obrana je spíš o zoufalém odkopávání míče. Pochvalme jmenovitě aktivitu Martina Leštiny, který se objevoval tu nalevo, tu napravo - vždy tam, kde bylo třeba.

První půlhodina, až na tu excelentní tříminutovku při gólové akci, působila poněkud vlažným dojmem. Gólman Kafka však zasluhuje také pochvalu, a to za všechny zlikvidované olomoucké střely. Bohužel po té půlhodině si k němu došli naši protihráči pro penaltu, kterou Reiter proměnil. Dalším bleskem z čistého nebe byl náš druhý gól, který v podstatě zase jako kdyby vznikl z ničeho. Diváky však zvedl ze sedaček a stadionem se nesl výbuch povyku mnoha hrdel, oslavující další změnu skóre. David Horejš, který si při svém obranném počinu natáhl sval, byl vystřídán Lukášem Adamem, který po svém příchodu na hřiště hru na chvíli velmi oživil. Do konce poločasu se tedy i víc semkla obrana, ale sotva to tak začalo působit, dostali se Olomoučtí zase do šance a jejich střelu nadvakrát likvidoval pohotovým zalehnutím Kafka. Rozhodčí začal v posledních minutách první půle hrát hru na to, že kdo víc zařve, získá standardní situaci po faulu. Víc uměla řvát Olomouc. Ale opět můžeme poděkovat Kafkovi, který s klidem neváhal vyběhnout až za hranici vápna a na rozdíl od Van der Sara uklidil míč před dotírajícími, rozeběhnutými útočníky Olomouce do bezpečí.

Ve druhém poločase se Hanáci pokoušeli o změnu stylu dvojím střídáním a neustálými pokusy o průnik do našeho pokutového území. Několikrát se však chytili do ofsajdové pasti, což nám velmi nahrávalo do karet. Kolem 50. minuty se fanouškové mohli potěšit pohledem na někoik velice zajímavých pokusů našich o gól, nejprve ze standardní situace po faulu na Sivoka, kdy Vozábalův oblouček skončil tečován rohem pro nás, poté při zběsilé přihrávce z rohu přímo na olomouckého obránce, kdy míč hbitě uzmul zpět Lafata, jehož střela šla krásně do šibenice, z níž ji s obtížemi vyrážel Vaniak. Zraněného Vozábala vystřídal v záloze Ivo Svoboda, který také trochu oživil útok a nemálo chvályhodně obranu. V rozmezí několika málo minut jsme měli asi čtyři gólové šance, z nichž ani jedna nebyla bohužel dotažena zdárně do konce. Byly totiž většinou překombinované a končily u zuřivě bránících hostí. Úsilí při jedné z akcí bylo okomentováno: "Myšlenka to byla dobrá, ale..." Krátce po tomto komentáři se z reproduktorů ozval zvuk, jako když padá tribuna, ale byla to jen další roztleskávací melodie, načež kotelníci zapálili římské svíce a ochozy se ozvaly povzbuzujícími hlasy. Atmosféra byla tedy vcelku slušná a kdyby se hochům podařilo aspoň ještě jednu šanci proměnit, byl by den, i přes nepřízeň počasí, přímo dokonalý.

Zápas se chýlil ke konci a předváděný fotbal začal působit z obou stran dost hekticky a infarktově. Tribuna zahučela projevem soustrasti poté, co komentátor ohlásil, že Milan Baroš nedohrál zápas, jelikož si zlomil nohu. Soustrastná slova padla i po zhruba dvou vyloženě spálených šancích našeho mužstva - první Sivok, který napálil míč přímo do Vaniaka, druhá Kulič, jenž mířil nepřesně. Od 82. minuty bránil SK ČB snad v osmi lidech. Přesto si Olomouc vypracovala asi tak devátý roh, který znamenal opravdu velké nebezpečí. Naprosto jasný gól po zběsilých odkopech a přihrávkách ve vápně pohotově vykopl do bezpečí z brankové čáry Svoboda.

Diváci sami viděli, že je nutné dodat mužstvu v závěru řádné hrací doby a nastaveném čase sílu, optimismus a pevnou vůli k udržení výsledku a jali se hochy povzbuzovat. Možná i díky tomu se poslední sekundy nepřesného "dokopávání" dotáhly ke zdárnému konci a návštěvníci Střeleckého ostrova mohli svoje hrdiny vyprovodit ze hřiště potleskem vestoje.


Hodnocení hráčů:
Deník Sport: Kafka - 6, Pončák - 6, Horejš - 5, Homoláč - 6, Leština - 5, Vozábal - 6, Chlebek - 8, Sivok - 5, Plocek - 8, Lafata - 7, Kulič - 6
MF Dnes: Kafka - 1,5, Pončák - 2,5, Horejš - 2,5, Homoláč - 2, Leština - 3,5, Vozábal - 2,5, Chlebek - 1,5, Sivok - 2, Plocek - 1, Lafata - 2, Kulič - 2
Známka rozhodčího:
Deník Sport - 5 (průměrný), delegát Draštík - 7 (dobrý)